MÉ DIVOKÉ ZAČÁTKY S KOKRŠPANĚLKOU TERRY

Terezka byl můj první pes. Koupila jsem si ji, když mi bylo 15 let. Byla jsem na výchovu a výcvik psa úplně nepřipravená a měla jsem dost naivní představy. Netušila jsem, co obnáší starat se o psa, a tak to i dopadlo.

Podle knih jsem ji naučila celou základní poslušnost, přivolání i odložení a šlo nám to perfektně. Jediným trvalým problémem bylo žraní čehokoliv ze země. Tehdy odmítala přijít, utekla a přišla, až všechno sežrala. Až o hodně později jsem se dozvěděla, že tahle „chorobná žravost“ je způsobená zanedbaným odčervením a nedostatečnou výživou u chovatele. Štěně je neustále hladové a nedokáže svůj hlad nasytit, ať sní cokoliv a v jakémkoliv množství. Tento pocit mu zůstává celý život. Terezka měla navíc tři bratry, kteří ji většinu jídla snědli, protože byli krmeni ze společné misky.

Když jsem si své vysněné štěňátko přivezla domů, nasypala jsem mu plnou misku granulí, ať sní, kolik potřebuje. Tohle dvoukilové štěně ale snědlo půl kila granulí! Myslela jsem, že je po něm. Štěně si pospalo a bylo schopné sníst to stejné množství znova. Tehdy jsem ale netušila, proč zrovna moje štěně žere všechno, co najde. Začala jsem ji za to trestat v naději, že to pomůže. Ten pes mě tak miloval, že ke mně chodil, i když ho čekal trest. Trvalo až měsíc, než přestal a začal přede mnou utíkat. Postupně se pokazilo všechno, co jsme se spolu naučily. Moje skvělá holčička měla radši všechny ostatní, mně se vyhýbala. V jejích očích jsem musela vypadat jak šílenec. Začala odmítat základní péči, vrčela na mě u česání srsti nebo čištění uší. Dát jí náhubek v MHD bylo nemožné. Sváděly jsme boje. Přestala poslouchat, utíkala a nakonec jsem si netroufla pustit jí z vodítka.

Zachránil mě cvičák. Začaly jsme tam každou neděli docházet a doma denně trénovat. Trvalo půl roku, než se nám podařilo znovu navázat vztah, já jsem opět získala respekt a Terezka mi začala znova věřit a dokázala mě poslouchat. Vděčíme za to trenérovi, který se nám hodně věnoval. Sešlo se nás tam tehdy více dětí a obyčejné sedni-lehni by nám nepomohlo. Trenér nás naučil rozumět psí duši, naplňovat psí potřeby a být dobrým pánem a kamarádem. Naučil nás, že pes potřebuje jistotu, jasná pravidla, jednoznačné rozhodování a instrukce ze strany psovoda a jasná očekávání o jeho chování a jeho roli v našem životě. Naučil nás přistupovat ke psovi s láskou, respektem a úctou. Naučil nás, jak využít psích schopností pracovat a učit se a jak si při výcviku užít zábavu, kamarádství a radost ze života.

Pak jsme objevily agility a naše dobrodružství začalo.

Co uměla Terezka?

• komplet základní poslušnost
• povel „stůj!“ – dokázala zastavit v běhu, a to směrem ke mně i ode mně. Reagovala i na posunek. např. když běžela k cestě, protože tam viděla něco zajímavého, nebo když byla na druhé straně cesty a chtěla běžet za mnou. Stačilo dát povel a ona se zastavila.
• běžet u kola – zleva i zprava a uměla na povel měnit strany. Oběhla kolo zezadu během jízdy, když bylo třeba změnit stranu.
• běžet hezky po chodníku a nevběhnout na cestu, zatímco já jsem jela na kole po cestě. Mohl nás dělit široký trávník nebo auta zaparkovaná u chodníku, Terezka běžela a nic jí nezastavilo.
• přinést cokoliv
• na povel přinést konkrétní hračku nebo předmět
• najít hozený nebo schovaný míček kdekoliv
• povel „čekej!“ doma i venku, např. před obchodem nebyla uvázaná a neodešla
• čekat před plnou miskou a začít jíst až na povel „můžeš!“. Jednou jsem na ní zapomněla, dala jí povel, ať čeká a odešla do vedlejšího pokoje.. Po půl hodině tam ještě stále seděla a se zoufalým výrazem tiše kňučela, jídla se ani nedotkla.
• divoce se přetahovat o aport a okamžitě ho pustit na povel
• povel „pusť!“ – po velké námaze jsem jí naučila vyměnit ukořistěnou kost nebo starý plesnivý chléb za piškot
• odchytit jí na povel „lehni.čekej“ – když dostala svou zdrhací náladu nebo začala běhat v kruzích kolem mě v nevhodné chvíli
• povel „domů“ – dostat jí dobrovolně domů byla velká výzva, padl při tom nejeden balík piškot
• vyskočit si na okenní parapet v kuchyni u nás doma a strávit odpoledne koukáním ven do ulice
• na povel „místo“ si jít okamžitě lehnout do pelíšku
• přeskakovat na povel přes cokoliv
• triky : kotoul (válet sudy), slalom mezi nohama tam i zpátky, dej pápá, down, plazení a jiné
• venčit se na jeden konkrétní trávník za domem a jiné v okolí neznečisťovat
• nevenčit se v areálu cvičáku ani na jakékoliv agility dráze
• běhat přes agility dráhu i překážky pro sportovní kynologii : obzvlášť jsem byla hrdá na vysokou kladinu, kde se i některým ovčákům klepaly kolena

Co mě naučila Terezka?

• že chorobné žraní ani jiné zlozvyky trestáním nevyřešíš
• že pes ti dává mnoho šancí, aby ses choval správně
• že pes potřebuje pána – žádný rovnocenný vztah nefunguje
• že pes má v sobě neskutečné množství lásky a chce vám ji dát
• že i tři hodiny denně venku jsou občas málo
• že je možné mít psa úplně na volno, bez vodítka
• že jestli občas zapomenu být šéfem, pes mně přinutí se vzpamatovat
• že pes může milovat více lidí a pár dnů z domu mu dělá dobře
• že mít vycvičeného psa je skutečně příjemné
• že vycvičit si psa je dřina, ale baví mně to a stojí to za to!
• že aport vám mnohdy ulehčí život
• že piškot má velikou moc
• že pro míček by si jeden i nohy dolámal
• že pes má skutečně dobrou paměť
• že se psem potřebuji mít neustále možnost učit se nové věci
• že tohle výborně splňuje agility
• že učit psí triky je taky velká zábava
• že pes skutečně miluje špínu
• že psí chlupy se v bytě dostanou skutečně všude
• že i osmiletý pes může vypadat jako štěňátko
• že běžet u kola je pro psa super zábava
• že vití zaručeně spustí hlášení na nádraží, sanitka a zkouška sirén
• to, že psa můžete skutečně moc moc milovat