HODNÉ ŠTĚNĚ

CHOZENÍ NA VODÍTKU

Na procházce rozlišuji dva typy chůze na vodítku:
1. povel „Jdeme!“ – pes jde na krátkém vodítku vedle mě nebo mírně přede mnou, ale vodítko je stále mírně povolené, pes jde ideálně po jedné straně a nemotá se pod nohami. Pes jde se mnou, tj. jde mým tempem, mění směr spolu se mnou, nezastavuje se, nečichá a nejde na trávu – hezky spolu jdeme.

Pro tuto chůzi platí, že pes nesmí bez dovolení opustit prostor vedle mě – nesmí vybíhat za pejsky, chodit za lidmi, jít na trávník a pod. Na toto používám povel „Nesmíš (pejska, skákat, děti, kolo a pod.)!“. Pokud to pes akceptuje, nemá v podstatě důvod někam vás tahat nebo prudce odbíhat.

Pro malá štěňata je takováto chůze nepřirozená, a proto se ji musí naučit jako každý jiný povel (postupně, s pamlsky, pes nesmí ukončit cvičení bez dovolení). Pes celou dobu „pracuje“, omezuje svoje potřeby a soustředí se na vaše. Je to náročné na pozornost a štěně se hodně omezuje. Ze začátku tedy zvládne chodit (s pamlsky) 50-100m, postupně stále víc a víc, zvládá chůzi i v rušném prostředí.

2. povel „Volno!“ – štěně jde na delším vodítku (2.5-3m nebo flexivodítko) a „nepracuje“. Může jít na trávu, čichat, zastavit se, chodit ze strany na stranu, vyvenčit se, potkávat se s pejsky nebo lidmi. Já se zastavuji s ním a přizpůsobuji svou chůzi jemu – já jdu se psem.

Problém s taháním je ten, že většina psů je po celý čas, kdy je na vodítku, tzv. „vypnutá“ – má povel „Volno!“ a dle toho se chová. Pokud nerozeznáváte tyto dva typy chůze pomocí povelů, nemáte jak štěněti sdělit, co má zrovna teď dělat. Mnoho štěňat taky neovládá povel „Nesmíš!“ a neumí se okolních lákadel vzdát.

Doufám, že to pomohlo a když tak se ještě ptej podotázky. Věřím, že s taháním bojuje snad každý.

Zuzana