KE MNĚ 02

CHYBY, KTERÉ VÁM ZNIČÍ PŘIVOLÁNÍ

Malá štěňátka přibíhají hezky a ráda, protože jste středobodem jejich světa a okolí je zatím až tak moc nezajímá. Nejpozději ve čtyřech měsících budou ale už dostatečně otrlá, začnou intenzivně vyhledávat společnost jiných psů a lidí, a přivolání začne být trošku problém. Jak tomu předejít?

Typické chyby

Opakujete povel.
Čekáte, až se na vás štěně podívá.
Používáte jméno jako přivolání.
Přivolání má mnoho významů.
Jste nedůslední.
Přivoláváte, i když víte, že štěně nepřijde.
Trestáte štěně, když nepřijde.
Netrénujete, ale požadujete.
Po přivolání následuje něco nepříjemné.
Používáte odměny, které štěně nechce.
Klamete štěně.
Nedostatečně socializujete.
Pouštíte štěně, kdykoliv vidí psa.
Nejdřív hra, až pak práce.
Nedostatečná socializace.

Opakujete povely

Opakování povelů štěně vnímá jako projev vaší nejistoty. Jakoby jste mu tím říkali, že ani nečekáte, že poslechne na první povel. Dodržujte pravidlo dvou povelů, a víc jako dva krát povel neopakujte! Jděte a udělejte něco, co štěně přiměje poslechnout.

Čekáte, až se na vás štěně podívá

Oslovit štěně a čekat, až se na vás podívá, abyste mu pak dali povel, je zlozvyk. Pro štěně je to práce navíc. Nechce odtrhnout pohled od něčeho zajímavého jen proto, aby se dozvědělo, co po něm chcete. Představte si, že by stejným způsobem lidi mluvili na vás. Bylo by to šílené! Nedělejte to ani štěněti. Oslovte ho a hned vyslovte povel. Oslovení slouží jenom k tomu, aby štěně vědělo, že teď budete mluvit na něj. Soustředí se na vás, ale nemusí se otáčet. Štěňata jsou navíc dost chytrá a rychle přijdou na to, že pokud se neotočí, žádný povel nedostanou. Výsledkem je cílená ignorace.

Používáte jméno jako přivolání

Nedělejte to! Pokud totiž nebyl jasně vyslovený povel, štěně se může tvářit, že žádný povel nedostalo. A navíc, jaké pravidla má přivolání jménem? Má štěně přijít pokaždé, když ho oslovíte? Má přijít až k vám nebo se stačí jen zlehka přiblížit? Když štěně přivoláváte, používejte povel „Ke mně!“. Tak je zadání jasné a štěně se nemá na co vymlouvat.

Přivolání má mnoho významů

Povel „Ke mně!“ má jeden jediný přesný význam. Štěně rychle a bez prodlevy přiběhne, sedne si před vás a neodchází, dokud ho neuvolníte povelem „Volno!“. Nespokojte se s tím, že štěně jen přiběhne a hned odejde, přiblíží se na pár metrů či se dokonce jenom ohlédne, aby navázalo oční kontakt. Potvrzujete mu tím totiž, že je to pro vás v pořádku. Když pak budete potřebovat, aby štěně opravdu přišlo, může se vám stát, že si zrovna vybere jinou variantu. Přivolání je pak velmi nespolehlivé. Vždy požadujte přesné splnění povelu, i jeho dokončení. Díky tomu štěně ví, co má udělat a vy se můžete spolehnout, že opravdu přijde. Pro jiné varianty používejte jiné povely, např. „Zpátky!“ (štěně se přiblíží), „Pojď sem!“ (štěně přiběhne, nemusí si sedat a čekat), „Pojď tady!“ (štěně přijde na místo, kam jste ukázali) atd.

Jste nedůslední

Pokud tolerujete nepřesnost a nedokončování povelů, ztrácíte autoritu. Pokud tolerujete, že štěně odběhne dřív, než jste mu to dovolili, povel se stává nespolehlivým. Pokud štěně může kdykoliv ukončit práci a jen tak odejít, nemáte žádnou poslušnost ani kontrolu. Pamatujte, že štěně nebude dělat nic zbytečně. Nemůžete čekat, že bude pracovat na 100%, když to nepožadujete. Držet laťku vysoko a dohlížet na přesné plnění povelů musíte vy.

Přivoláváte, i když víte, že štěně nepřijde

V tréninku se posouváme od nejjednodušších situací k těm složitějším. To, že štěně krásně přibíhá u vás doma nebo na zahradě, neznamená, že bude stejně dobře přibíhat v rušném prostředí nebo dokonce, když si hraje se psy. Vždy si buďte vědomí, kde se ve výcviku nacházíte, a kdy je vaše štěně schopné reagovat na přivolání a kdy ne. Nedávejte povel, když víte, že to štěně nezvládne. Zbytečně se tak dostáváte do situace, kdy povel zazněl, ale vy nejste schopni docílit, aby vás štěně poslechlo. Ztrácíte autoritu a štěně získává cennou zkušenost, že ne vždy musí poslechnout. A to nechceme!

Trestáte štěně, když nepřijde

Pokud štěně nereaguje na přivolání, má na to určitě svůj důvod. Je prostředí moc rušné? Jsou na blízku psi? Je v okolí něco, čeho se bojí? Cítí nebo vidí zvěř? Nemáte dost dobrou odměnu? Už dlouho neběhalo na volno a teď, když má konečně možnost, nechce o svou svobodu přijít? Hrozí mu po příchodu k vám něco (z jeho pohledu) nepříjemné? Důvodů může být spousty. Snažte se na to přijít a příště si vyslovení povelu lépe rozmyslete.

V těžkých situacích, které nemáte natrénované, používejte jiné povely (Zpátky!, Pojď sem!, Ňami-ňami!) a nekazte si povel „Ke mně!“. V situacích, které zrovna trénujete, mějte vždy kontrolu. Štěně mějte na vodítku a odměňujte super odměnami, kterým štěně nedokáže odolat. Jste ve fázi učení, počítejte tedy s tím, že štěně bude dělat chyby. Použijte couvání nebo pamlsek (návod Ke mně 03) a vždy dosáhněte, aby štěně povel splnilo.

Trestání si štěně spojí s tím, co mu bezprostředně předcházelo. Pokud ku štěněti přijdete a potrestáte ho, ve skutečnosti bylo potrestáno za to, že se nechalo chytit a ne za to, že nepřišlo na zavolání. Štěně se naučí před vámi utíkat pokaždé, když neposlechne nebo když se na něj zlobíte. A přivolání vám to rozhodně nezlepší!

Netrénujete, ale vyžadujete

Další chybou je zanedbávat trénink, a pak po štěněti požadovat přivolání v situacích, které ještě nemá natrénované. Štěně logicky nemůže povel splnit. Všechny situace, kde štěně na přivolání nereaguje, musíte natrénovat. Ze začátku štěně přibíhá na přivolání jenom v ideálních podmínkách, kdy ho nic neruší. Postupně trénujete v různých situacích a na různých místech. Štěně si tak rozšiřuje seznam, kde všude už přivolání zvládá. Vy si můžete takovýto seznam napsat a postupně si odškrtávat, co už štěně zvládá a co ještě ne. A jednoho dne štěně usoudí, že na přivolání musí reagovat všude. Začne tedy i bez tréninku hezky přibíhat v situacích, které jste ještě netrénovali. Tento proces se jmenuje zevšeobecnění.

Po přivolání následuje něco nepříjemné

Přivolání vždy trénujte jenom jako samostatný cvik, který končí pamlskem a pochvalou. Nepřivolávejte štěně povelem „Ke mně!“, když pak chcete dělat cokoliv, co se štěněti v té chvíli nelíbí. Naučí se vás totiž „proskenovat“ a velmi dobře dokáže odhadnout, za jakým účelem ho přivoláváte. Pokud je to past, a ve skutečnosti chcete trénovat nebo ho dát na vodítko, nepřijde! Pro tyto aktivity používejte specifické povely, např. „Pojď cvičit!“, „Pojď na vodítko!“, „Do auta!“ a pod. Tak štěně ví, kvůli čemu ho voláte a necítí se oklamáno. Nezneužívejte nikdy povel „Ke mně!“, abyste štěně dostali tam, kam ono nechce! Výsledkem bude jen to, že štěně přestane na přivolání reagovat.

Používáte odměny, které štěně nechce

Štěně určuje, co je dobrá odměna. Používejte pamlsky, o které štěně stojí. V jednodušších situacích mu stačí granule, piškoty či obyčejné pamlsky. Čím těžší je situace a čím lepší výkon štěně podalo, tím hodnotnější pamlsky si zaslouží. Štěně je velice pragmatický tvor a umí si to spočítat. Jeho práce se mu musí vyplatit. Zejména, pokud se musí něčeho vzdát nebo přerušit zajímavou činnost, aby vás poslechlo. Mějte tedy u sebe různé druhy pamlsků, a štěně odměňujte podle náročnosti daného povelu a kvality jeho výkonu. Pohlazení a slovná pochvala nejsou až tak ceněné odměny. Psi, kteří doteky moc nemusí, to dokonce můžou vnímat jako trest a budou přibíhat neochotně nebo vůbec, pokud je jim jedinou odměnou pohlazení. Používejte kvalitní pamlsky, a doteky si nechte raději na čas hraní a mazlení po výcviku.

Klamete štěně

Lákáte štěně na pamlsek, a když konečně přijde, žádný mu nedáte a místo toho ho připnete na vodítko? Zrovna ztrácíte důvěru štěněte. Možná vám to projde u malinkého štěňátka, které vás bytostně potřebuje a není ještě tak světaznalé. Čtyřměsíční štěně ale takhle oklamete jen jednou a už k vám nepřijde. Nikdy štěně neklamte a nezahrávejte si s jeho důvěrou! Budete ji v nejbližších měsících potřebovat.

Pouštíte štěně za každým psem, kterého vidí

Tohle je snad nejrozšířenější nešvar, který vídávám u majitelů psů. Nechávají své štěně, aby je odtáhlo za každým psem, kterého uvidí. Pouštějí ho okamžitě, jak na psí louce spatří jiného psa. Štěně je pak divoké a hlasitě se dožaduje kontaktu s každým psem, kterého potkáte. To je možná roztomilé, když jsou štěněti tři měsíce, ale velice nepraktické, když jsou mu čtyři měsíce a víc. Štěně si rychle vytváří návyk. Vše, co se alespoň tři krát po sobě opakuje stejně, štěně považuje za pravidlo. Jak silně si štěně upevní po měsíci života pravidlo, že může vypnout a odběhnout, kdykoliv vidí psa? Jak těžké pro vás pak bude naučit ho, aby se soustředilo na vás a poslouchalo vás i v přítomností psů?

Jedním ze základních pravidel, které učím, je požadovat od štěněte zklidnění, kdykoliv potkáte cizího psa. Ke kontaktu by mělo dojít až po vzájemné dohodě majitelů obou psů. Pokud kdokoliv o setkání nestojí (někdo z majitelů nebo psi), své štěně k cizímu psovi nepouštějte. Od začátku štěně učte, že vy máte právo rozhodnout, jestli za někým půjde nebo ne. A jediný způsob, jak se tam dostat, je klidně si sednout a čekat. Netolerujte žádné divočení, tahání a štěkání!

Nejdřív hra, až pak práce

Tato chyba přímo navazuje na předchozí bod. Na mnohých cvičácích nebo v socializačních skupinkách je zvykem, že se štěňata nejdřív nechají společně vyběhat, až pak se jde cvičit. Štěně pak ale není schopné pracovat v přítomnosti psů, dokud nedostane svou porci hry a zábavy, nebo alespoň možnost s cizím psem se seznámit a očichat. Takové štěně si vynucuje kontakt se psem a ignoruje vaše požadavky a povely. Je totiž na takovýto postup zvyklé, považuje ho za správný, a proto si ho nárokuje.

Požadujte, aby štěně vykonalo alespoň minimální práci, než ho za psem pustíte. Takovou prací je zastavení, sednutí a čekání, dokud štěně nepustíte nebo dokud se k vám cizí pes nepřiblíží. Vyšší level je přivolání na vodítku, kdy štěně dokáže od psa odtrhnout zrak a jít směrem od něho k vám, aby splnilo váš povel. Kontakt se psem a případnou společnou hru můžete použít jako velmi hodnotnou odměnu. Štěně si je vědomo, že vy rozhodujete, jestli za psem půjde nebo ne. Proto akceptuje, že si kladete podmínky, aby si tuto odměnu zasloužilo. Naučí se tedy bez problémů dát pozornost nejdřív vám a splnit jednoduché povely. Když pouštíte za psy takto připravené štěně, bude mnohem lehčí navázat s ním i pak kontakt a požadovat poslušnost.

Ve výsledku máte štěně, které je schopné reagovat na vaše požadavky, i když vidí nového zajímavého psa. Je totiž naučené, že nejdřív musí něco pro vás udělat, až pak za ním může. Případně ví, že mu můžete kontakt s tímto psem zakázat. A takovéto chování a nastavení považuje za normální a správné!

Nedostatečná socializace

Bezpečnost, kontrola prostředí a přežití mají nejvyšší prioritu. Pokud vezmete štěně někam, kde se necítí bezpečně (slyší neznámé zvuky, v dálce hrozivě štěká pes, je poprvé v metru nebo na vlakovém nádraží), nebude schopné soustředit se na výcvik a plnit povely. Nebude mít zájem ani o pamlsky nebo hračku. Bude se soustředit jenom na sledování okolí a zvolí buď útěk, útok nebo zamrznutí. Pokud chcete, aby štěně pracovalo v jakémkoliv prostředí, musíte ho v první řadě dobře socializovat. Tj. přivyknout ho na různé prostředí, povrchy, zvuky, předměty, dopravní prostředky, zvířata a taky na různé typy lidí (běžci, cyklisti, děti na koloběžce). V procese socializace se štěně zbavuje instinktivní reakce na daný podnět (např. uteč, vypadá to hrozivě) a osvojuje si novou, vámi naučenou reakci (buď v pohodě, není to nebezpečné). Výsledkem socializace je ve většině případů klid a ignorování daného podnětu. Pokud se štěně cítí bezpečně a ví, že daný podnět nebo situaci nemusí řešit, je pak schopné soustředit se na vás, na hru a trénink.

CO SE ŠTĚNĚ NAUČILO?

„Přivolání zbožňuji. Jsem v tom pořád lepší a lepší, a díky socializaci a tréninku se super pamlsky ho zvládám v stále nových a nových situacích. Mám plnou důvěru, že když přijdu, dostanu to, co mi chutná a nic víc se po mně nechce. Není v tom žádný trik ani podvod. Začínám se učit přibíhat od pejsků. Nedělá mi to problém, jsem na práci při psech zvyklé od mala. Vím, že nemůžu běžet za každým psem. Hezky si sednu a počkám na povolení. Dokážu se smířit i s tím, že za některými psi prostě nepůjdu.“