HODNÉ ŠTĚNĚ

POUŠTĚNÍ Z VODÍTKA

Způsob, jakým pouštíte štěně z vodítka, má výrazný
vliv na to, jak se bude chovat, když je na volno.

Štěně se učí v souvislostech a pozoruje, co předchází momentu,
kdy ho pustíte. Ptá se: „Co musím udělat, abych mohlo odejít?“

CHYBA : ŠTĚNĚ JE DIVOKÉ A TÁHNE

Pokud štěně pouštíte, když je divoké, táhne, kňučí nebo štěká,
naučí se, že toto je správný způsob, jak si o puštění „říct“.

Štěně se (i když nechcete) učí mnoho věcí.

Způsob, jak vám dát najevo, že někam chce

Štěně potřebuje znát způsob, jak vám dát najevo, že někam chce (za psy, lidmi, dětmi, běžci, do vody). Pokud zatáhne, zaštěká nebo sebou mrská na vodítku, je to pro vás velmi dobře čitelný signál. Pokud je situace příznivá a vy se rozhodnete štěně pustit, odepnete ho z vodítka a štěně odbíhá. Potvrdilo si tak, že toto je funkční způsob komunikace a bude své chování příště opakovat. Protože když to funguje teď, bude to přece fungovat i příště.

Štěně si pamatuje, jak přesně se v momentu odepnutí chovalo – jak moc táhlo, kňučelo či štěkalo, nebo dokonce skákalo a div vám neutrhlo ruce. A příště udělá přesně to samé. Můžete si všimnout, že vaše štěně se pokaždé, když někam chce, chová úplně stejně. Dělá stejné pohyby, stejné zvuky, skáče stejným způsobem. Je to totiž naučený způsob chování, který štěně cíleně používá, aby vám řeklo, že někam chce.

Moment, kdy přesně může odběhnout

Cinknutí vodítka je výrazný zvukový signál, který štěně slyší vždy, když ho odepínáte. Velice rychle si tyto dvě věci spojí jako logicky následující události. Cinknutí je tedy pro něj moment, kdy může vyběhnout.

Nepříjemným následkem je, že štěně se odepnutím z vodítka automaticky přepne do módu „jsem na volno“ a dělá si, co chce. Neposlouchá a nereaguje, jednoduše vás ignoruje. Dobře ví, že na vodítku je pod kontrolou a bez vodítka je mimo kontrolu. Již 12-týdenní štěně je rychlejší a obratnější než vy a nechytíte ho, pokud samo nechce.

Stupňování špatného chování

Přitvrzování je přirozený logický následek. Pokud štěně taháním jasně komunikuje, že někam chce a vy na to nereagujete tak, jak je zvyklé, začne štěně signalizovat silněji. Pokud to zabere a vy ho pustíte, zapamatuje si, že starý jemnější způsob je už nefunkční a začne používat nový silnější způsob, který se zrovna naučilo. A tak se vám stane, že ze začátku štěně jenom sedělo a kňučelo nebo jenom malinko napnulo vodítko, a dnes vám pomalu utrhne ruce, jakmile zbadá něco zajímavého.

Požadavek vs. prosba

Štěně časem nabyde přesvědčení, že na puštění z vodítka má právo. Pokud ho pouštíte, když táhne (např. ihned po příchodu na psí louku), začne to časem brát jako pravidlo. U psů platí, že co se opakuje alespoň 3x za sebou úplně stejně, stává se pravidlem.

A když už tu máme pravidlo, štěně očekává, že se jím budete řídit. Takže začne očekávat, že ho vždy pustíte, když na louku přijdete a ono taháním a štěkáním signalizuje, že chce běžet za psy. Pokud ho pokaždé pouštíte (protože se tak těší na kamarády), pravidlo opakovaně potvrzujete. A časem už to není jenom pravidlo, ale stává se z toho právo štěněte : „Pokud se to stalo tolikrát, tak mám na to asi právo!“. A najednou máte štěně, které vás nežádá, ale které vám nařizuje, abyste ho pustili. Štěně vám dává příkaz a očekává, že ho poslechnete.

Co když štěně nepustíte?

Začne se bránit, hrozit vám a trestat vás. Protože když má na něco nárok, má i právo to od vás vyžadovat a následně vás trestat, pokud mu toto právo odepíráte. Aktivní protest je prvním krokem – štěně se snaží vysmeknout, kouše do vodítka, tahá vás za nohavici nebo za bundu, skáče na vás. Prostě se vás snaží „po dobrém“ přinutit, abyste ho konečně pustili. Většina štěňat si nedovolí být vůči vám agresivní, volí tedy neagresivní formy trestů, např. za trest s vámi „nemluví“, nereaguje na vaše přátelská gesta a ignoruje vaše povely.

>>> Má to ale i další následky, které popisuji v článku Proč je moje štěně tak divoké?. <<<

Volno je konec poslušnosti

Po odběhnutí vás štěně nevnímá a běží za tím, po čem toužilo. To byl celý čas jeho cíl a teď ho dosáhlo. Mnoho štěňat se rychle naučí, že bez vodítka nemáte nad ním kontrolu, svou svobodu si náležitě užívá a nechce se jí jen tak lehce vzdát. Pokud berete své štěně na procházky s cílem vyběhat ho a vzít ho za psy a v podstatě po něm nijakou poslušnost ani nepožadujete, stane se z toho brzy pravidlo: „Po odepnutí z vodítka nemusím nic dělat ani reagovat na povely. Mám volno.“

VÝSLEDEK

Pokud štěně pouštíte, když tahá nebo štěká, učíte ho být divoké, hlučné a vytrvalé ve svých požadavcích. Štěně nerozeznává, kdy jít může a kdy ne a tahá za vším, co ho zajímá. Navíc po odepnutí z vodítka ihned odbíhá a vypíná svou pozornost, tj. nereaguje na vaše povely a požadavky.

SPRÁVNĚ : ŠTĚNĚ JE KLIDNÉ A ČEKÁ

Štěně se učí, že je to vaše volba, jestli ho pustíte nebo ne.
Umí zvládnout své emoce, reaguje na povely a hezky čeká.

Naučte štěně, že klid a poslušnost ho dovedou k cíli.

1. Slušný způsob, jak si o puštění říct

Naučte štěně lepší způsob, jak vám dát najevo, že někam chce (za psy, lidmi, dětmi, běžci, do vody). Já po štěněti na začátku požaduji, ať si sedne a hledí směrem, kam chce jít. Mezi slušné způsoby komunikace řadím i jemně zakňučení, vrtění ocáskem, koukání střídavě na mě a směrem, kam chce jít. Je to dostatečně čitelné a jasné sdělení, a navíc je to velmi elegantní a způsobné chování. A o to mi jde. Chci vychovat psa, který se chová slušně, s respektem a bere ohledy na mé potřeby. Největší výhodou ale je, že štěně nemůže přitvrzovat. Jedině, že by se chovalo ještě způsobněji a krásněji sedělo.

2. Vy rozhodujete, jestli štěně pustíte

Naučte štěně, že je to vaše volba, jestli někam půjde nebo ne. Štěně se učí zvládat odmítnutí a svou frustraci. Tohle je velice důležitý bod. Správné nastavení myšlení je klíčem ke změně chování štěněte. Pokud uzná, že rozhodování máte v rukou vy, začne vás o puštění žádat (místo vynucování) a bude čekat na vaše rozhodnutí. Vy se tak dostáváte do vůdčí pozice (reagujete na žádost a rozhodujete) a štěně do podřízené (žádá a následně respektuje vaše rozhodnutí).

3. Jasné informace

Dávejte štěněti včas jasné informace o tom, co bude následovat – jestli ho chcete pustit nebo nikam nepůjde. Informaci dejte štěněti co nejdříve, ideálně ihned v momentě, kdy „objekt zájmu“ zbadá.

Chcete štěně pustit

V takovém případě učte štěně, jak to celé proběhne (postupujte dle bodů 4 až 7). Tady používám povel „Čekej!“. Štěně pusťte až v momentě, kdy se zklidní a přestane tahat. Tak se naučí: „Když tahám, nikam se nedostanu. Ale jakmile se zklidním, pustí mě. Řešením je tedy co nejrychleji se zklidnit.“

Nechcete štěně pustit

V momentě, kdy štěně zbadá „objekt zájmu“, řekněte mu, že nikam nepůjde. Já na to používám povel „Nesmíš!“. Doporučuji ze začátku štěněti dávat náhradní odměnu jako kompenzaci za to, že se něčeho vzdává. Štěně si říká : „Sice nemůžu běžet za psy nebo lidmi, ale alespoň dostanu pamlsek nebo skvělou hru.“ Tento povel používejte ideálně vždy, když nastane situace, že štěně někam nebudete pouštět – jdou kolem lidi nebo pes na vodítku, jdete kolem psa za plotem, kolem dětského hřiště a pod. Štěně se tak díky mnohým opakováním naučí, že pokud zazní tento povel, nemá cenu se snažit a samo svou touhu zkoriguje.

>>> Jak učit povel „Nesmíš!“, popisuji v článku Lovení běžců, kol a koloběžek. <<<

4. Povel „Čekej!“

Povel „Nesmíš. Čekej!“ – používám v začátcích tréningu, kdy chci štěně pustit, ale nejdřív chci, aby si sedlo a zklidnilo se. Jsou tu dva povely. Povel „Nesmíš!“ říká štěněti, že nechci, aby odbíhalo a tahalo mě, a povel „Čekej!“ mu říká, že má chvilku v klidu počkat, dokud ho odepnu a pustím.

Časem si štěně začne automaticky sedat, když někam chce. Pak už používám jenom povel „Čekej!“ (nebo „Zůstaň!“), aby vědělo, že ho pustím, ale má čekat na povel „Volno!“.

5. Zklidnění je cíl

Naučte štěně, že ho pustíte, až když se zklidní. Toto je druhá zásadní změna, kterou štěně učíte. Jeho přirozený logický předpoklad je, že čím víc se bude snažit, tím rychleji se k „objektu zájmu“ opravdu dostane. Nikdy by ho nenapadlo, že vzdaní se snahy a projev nezájmu je způsob, jak se tam dostat.

Jak se tedy štěně naučí, že má být klidné?

Štěně se učí metodou pokus-omyl. Nejdřív zkouší táhnout a co nejvíc signalizovat, že chce odejít (štěká, skáče). Pokud to nefunguje, přitvrzuje. Ani to ale nikam nevede, vy ho pořád nepouštíte. Po chvilce se unaví a potřebuje popřemýšlet, co udělá dál. Sedne si a kouká. V tomto momentě mu dáte povel „Volno!“ a pustíte ho. A štěně získá novou, zcela nečekanou zkušenost: „Když to vzdám, zklidním se a sednu si, tak můžu jít. Je to sice divné, ale funguje to!“. A po pár zkušenostech pochopí, že zklidnění je to, co po něm chcete. Časem začne hezky a rychle reagovat na váš povel „Nesmíš, čekej!“ tím, že si sedne a čeká, až ho pustíte.

Je to jednoduché a velice účinné!

Bonus: požadujte jednoduchý úkol (těžší varianta)

Lehký úkol je další krok, který štěně můžete naučit splnit. S tréninkem začněte až potom, co štěně dokonale pochopilo a dobře si procvičilo, že se má zklidnit a čekat, než ho pustíte. Splněním povelu vám ukazuje, že je schopné a ochotné reagovat na vaše povely. Štěně se učí: „Puštění z vodítka je odměnou za splnění úkolu.“

Je to příprava na to, že časem bude schopné a ochotné plnit vaše povely, i když bude na volno.

Úkoly ztěžujte postupně:

  • Dá vám pozornostštěně se na vás podívá.
    Štěně tak dává najevo, že vás vnímá a je schopné odtrhnout pohled od „objektu zájmu“.
  • Pasivní cvik – štěně reaguje na povel „Sedni! Čekej!“, sedne si a neodchází.
    Tento úkol už vyžaduje samostatnou práci, i když velice jednoduchou (a je lehké štěně přimět poslechnout).
  • Aktivní cvikaž nakonec požadujte splnění povelu „Ke mně!“ (nebo „K noze!“).
    Štěně chvilku běží pryč od „objektu zájmu“ (a je mnohem těžší přimět ho poslechnout).

6. Odepnutí z vodítka není povolení odejít

Cinknutí vodítka není povolení odejít. Váš povel „Nesmíš. Čekej!“ platí, dokud ho nezrušíte. Štěně vidí a hlavně slyší, že ho odepínáte z vodítka. Přidržujte ho při tom jednou rukou za obojek. Štěně bude chtít pravděpodobně odběhnout, jakmile uslyší cinknutí karabiny. Zadržte ho a požadujte opětovné zklidnění. Tak se učí, že cinknutí (zvukový podnět) není povolení odejít.

TIP: Obojek držte zlehka, je to jen vaše pojistka, pokud by štěně chtělo utéct. Když ho držíte zlehka, krásně vidíte, jestli štěně v klidu čeká nebo vás tahá.

7. Povel „Volno!“

Povel „Volno!“ je signál, že štěně může odběhnout. Vyslovte ho, když štěně hezky klidně čeká a netahá. Pusťte ho až po tom, co povel vyslovíte (ne zároveň). Tak má štěně možnost si tento povel zapamatovat a nebere jako povolení k odběhnutí, že pustíte obojek. Takže správný postup je vyslovit povel, chvilinku počkat (půl vteřiny) a pak štěně pustit.

Postupné pouštění obojku

Dalším krokem je naučit štěně, aby neodbíhalo, i když už nedržíte obojek. Ruku držte kousek nad obojkem, abyste mohli štěně případně zastavit, pokud by chtělo utéct. Štěně dobře ví, že už ho nedržíte a pravděpodobně se pokusí o útek. Okamžitě ho zastavte a znovu požadujte, aby si sedlo a čekalo. Po pár pokusech zjistí, že kontrolu máte, i když ho nedržíte. Tak postupně ruku stále víc vzdalujte, až nakonec štěně vůbec nedržíte.

VÝSLEDEK

Štěně se učí, že ke psům se dostane, jenom když mu to dovolíte. Nejrychlejší způsob je zklidnit se a počkat na váš povel. Časem štěně dokáže i splnit jednoduchý požadavek – dát vám pozornost, splnit jednoduchý pasivní povel, nebo časem i náročnější aktivní povel.

Zuzana Važanová
8.4.2021