HODNÉ ŠTĚNĚ

POVELOVÁ TECHNIKA

JAK MLUVIT NA ŠTĚNĚ, ABY POSLOUCHALO


„Povel“ je slovo, které spustí nějaké chování štěněte – „zákaz“ je slovo, které nějaké chování zastaví. Štěně musí vědět, co přesně daný povel (zákaz) znamená a ví tedy, co přesně se od něj očekává. Aby štěně reagovalo na první povel, dodržte následující pravidla. Tohle jsou základní pravidla výcviku – a pokud je nebudete dodržovat, štěně vás nebude poslouchat.


Zde je princip ukázaný na povelu „Ke mně!“ – dá se ale použít u jakéhokoliv jiného povelu či zákazu. Mění se jenom způsob, jak štěně „přinutíte“ poslechnout – můžete použít i pozitivní motivaci (pamlsek, hračku), pohyb (odcházíte od štěněte) nebo fyzické donucení.

POSTUP

1. Štěně oslovte a hned mu dejte povel – nečekejte, až se na vás podívá.

Oslovení slouží na to, aby štěně vědělo, že teď mluvíte na něj a ne na někoho jiného.
Štěně díky oslovení zpozorní a je připraveno reagovat na vaše požadavky.

Pokud požadujete, aby se štěně nejdřív na vás podívalo, zbytečně jej „obtěžujete“ a zdržujete – je to pro něj práce navíc. Mnohokrát se nechce vzdát pohledu na něco zajímavého nebo ukončit čichání či hru, jen aby se na vás podívalo a až pak se dozvědělo, co vlastně chcete. Pokud se k němu blíží cizí pes, nechce se na vás otočit i z důvodu bezpečnosti – nemá situaci pod kontrolou a mohlo by být napadnuto zezadu.

Druhým důvodem je to, že pokud štěně nechce dostat povel – jednoduše se na vás nepodívá. Naučí se vás cíleně ignorovat, aby nemuselo dostat povel a poslechnout. Vy se dostáváte do pozice, kdy vám štěně dává svolení, abyste mu povel mohli dát. A to není moc praktické!

2. Povel je jen jeden – zbytečně ho neopakujte (počkejte 5 vteřin).

Pokud chcete, aby štěně reagovalo na první povel, používejte jen jeden povel a pak chvíli počkejte, jak štěně zareaguje. Dáte mu tak čas rozmyslet si, co přesně má udělat (zejména při učení nových věcí) nebo čas na rozhodnutí, jestli vás chce poslechnout nebo se povelu vyhnout (typické v rušném prostředí).

Pokud povely opakujete, nedáváte štěněti čas, aby se nad zadáním zamyslelo a samo přišlo na řešení. Učíte ho, že povelů je víc a je jedno, jestli zareaguje na první, pátý či desátý povel – je to jeho volba. Může si taky začít myslet, že takhle to má vypadat a bude reagovat, jenom když povelů vyslovíte víc. Opakování povelů je zároveň pro štěně projev vaší nedůvěry, že vás poslechne na první povel. Štěně je na takovéto signály velice citlivé a spolehlivě na ně reaguje. Pokud vidí, že ani nečekáte, že to zvládne na první pokus – proč by to tedy dělalo.

Pokud štěně nereaguje, povel zopakujte – a štěně něčím zaujměte.

Pokud štěně na první povel nezareagovalo (do 5 vteřin), povel zopakujte a přidejte něco, čím ho zaujmete – zapískejte, poplácejte se po stehně, udělejte ts-ts-ts, zahrkejte „hrkací“ krabičkou, ukažte mu pamlsek, jděte k němu nebo couvejte. Záleží na situaci a na tom, co je pro vaše štěně zajímavé.

Druhý povel štěněti říká, že trváte na svém požadavku a nebudete od něj ustupovat. To je pro štěně velice imponující a zvyšuje to jeho ochotu poslechnout. Mnohokrát už tohle stačí, aby štěně poslechlo. Někdy štěně na první povel neposlechne, protože je moc rozptýlené okolitými podněty nebo je zabráno do nějaké zajímavé aktivity (čichá, hrabe, hraje si nebo něco důležitého vidí). Zvuk, pohyb a ukázání pamlsku ho zaujmou, pomůžou mu odtrhnout se a věnovat pozornost vám. Neposlušnost je mnohokrát jenom

Pokud ani tak nereaguje – jděte do akce.

Pokud štěně nereaguje ani na druhý povel (a zvuky, pamlsek či pohyb), pravděpodobně už neposlechne vůbec a nemá cenu povel opakovat.

Buď je rozptýlení okolím příliš silné a štěně se od něj nedokáže odtrhnout, nebo se rozhodlo vás ignorovat úplně vědomě a povel poslechnout nechce. Dalším opakováním povelu jednak nic nedosáhnete, a navíc vám to ubírá na autoritě – mluvíte do větru a vaše slovo pro štěně nemá cenu. A to nechceme!

Dodržte tedy pravidlo 2 povely a dost – a jděte s tím něco udělat. Můžete použít motivaci ve formě pamlsku, použít fyzickou sílu (zatlačíte psovi na zadek u povelu Sedni!, zatáhnete vodítko a pod.) nebo využít pohyb (odcházíte a štěně běží za vámi). Konkrétní strategie závisí od povelu, který řešíte, od situace, ve které se nacházíte a od povahy vašeho štěněte – musíte přijít na to, co na něj v té konkrétní situaci zabírá nejlépe.

3. Štěně musí udělat cvik přesně – nemůže měnit pravidla nebo pracovat polovičatě.

Každý povel má přesný obsah. Díky tomu štěně ví, co přesně má po zaznění povelu udělat a vy máte jistotu, že štěně udělá přesně to, co po něm požadujete. Štěně je pak spolehlivé – nestane se vám, že mu dáte příkaz a ono udělá něco jiného.

Pokud má povel vícero variant, nikdy nevíte, kterou si zrovna teď štěně vybere. Příkladem je povel Ke mně! – častou chybou je, když někdy majitelé požadují přesné přiběhnutí a jindy jim stačí, že se štěně ohlédne nebo se malinko přiblíží a pak zas odběhne. Štěně tak má na výběr vícero možností a všechny považuje za správné. Štěně je proto nespolehlivé – po vyslovení povelu nemůžete očekávat, že vždy přiběhne až k vám a nemůžete se tedy na něj spolehnout.

Požadujte, aby štěně vždy udělalo cvik přesně – netolerujte pomalost, polovičaté výkony nebo jakékoliv úpravy. Např. u povelu Zůstaň! má štěně sedět (nebo ležet) na jednom místě a nesmí se pohnout. Netolerujte mu, když se z místa zvedne a kousek se k vám přiblíží. Vždy ho opravte a vraťte na původní místo. Tak se naučí neopouštět pozici, kde jste ho nechali.

Buďte důslední a nároční! Štěně vám to vrátí přesným plněním povelům a skvělými výkony.

4. Pamlsek štěně dostává v momentě přesného splnění povelu

Pro štěně je důležité identifikovat moment, kdy získá za svou práci pamlsek. Zapamatuje si, co přesně v té chvíli dělá – a příště to zopakuje a bude se snažit do tohoto bodu dostat co nejrychleji.

Odměňujte proto štěně, když dělá to, co jste požadovali. Příklad: dáte povel Sedni! a štěně si sedne, ale v momentě, kdy mu podáváte pamlsek, se zvedne (nebo podá packu) a vy ho odměníte – naučí se, že to patří k cviku a bude pokaždé vstávat (nebo podávat pac). Dejte mu tedy pamlsek, jenom když opravdu hezky sedí a všechny pacičky má na zemi. Tak se naučí, že jenom přesné provedení cviku a setrvání v požadované pozici bude odměněno.

5. Cvičení ukončujete vy, ne štěně – a to ukončovacím povelem „Volno!“.

Štěně od začátku učte, že pamlsek, pochvala a pohlazení nejsou konec cviku. Cvičení končí, až když vyslovíte ukončovací povel „Volno!“ (zákazový povel „Nesmíš!“ ukončujte povelem „Můžeš!“).

Nestane se vám pak, že štěně ukončí práci a odbíhá jenom proto, že jste ho pohladili nebo na něj mile promluvili. Můžete na něj mluvit klidným a milým hlasem, a ono vás i tak poslechne. Taky se zbavíte „závislosti“ na pamlscích, kdy štěně pracuje jenom proto, že chce získat pamlsek a jakmile ho má, odchází. Případně, když pamlsek nechce, tak neposlechne vůbec.

Ze začátku, kdy štěně ještě nemá výdrž, hned po podání pamlsku ukončete cvičení povelem „Volno!“. Příklad: dáte štěněti povel „Sedni!“, ono si sedne, vy ho odměníte a ihned mu řeknete „Volno!“, aby mohlo odejít. U cviků, kde už umí čekat, mu spolu s pamlskem říkáte i informaci, co bude následovat dál – jestli má zůstat a pokračovat v cvičení nebo může odejít.

Zuzana Važanová
21.9.2021