PROČ ŠTĚŇATA TAHAJÍ?

ROZDÍL MEZI POVELY

„Volno!“ – „Jdeme!“ – „K noze!“

Na procházce rozlišujeme tři typy chůze a používáme povely: Volno! – Jdeme! – K noze!.
U malých plemen nepotřebujete chůzi u nohy, vystačíte si s povely „Jdeme!“ a „Volno!“.

Pokud různé typy chůze neoznačíte povely, nemáte jak štěněti sdělit, co má v dané chvíli dělat. Většina štěňat ale tyto povely neumí a nerozeznává, a tak jsou po celou dobu, kdy jdou na vodítku, tzv. „vypnutá“. Z jejich pohledu mají pořád povel „Volno!“ a dle toho se chovají: chodí ze strany na stranu, zastavují a prudce vybíhají vpřed, chtějí vše očichat a zajímavé věci ihned prozkoumat. Chůzi na vodítku se štěně musí naučit, stejně jako např. povel „Lehni!“. Potřebuje vědět, co přesně daný povel znamená. Mnoho štěňat navíc nezná a neovládá povel „Nesmíš pejska (lidi)!“, takže za vším prudce vybíhá a tahá.

Povel „Volno!“

Štěně jde na delším vodítku a nepracuje. Může jít na trávu, čichat, zastavit se, chodit ze strany na stranu, vyvenčit se, potkávat se s pejsky nebo lidmi. Štěně vám nemusí věnovat pozornost, je to pro něj velice příjemný oddychový čas. Delší vodítko vám poskytuje možnost jít plynule po chodníku, i když se štěně zastavuje, a pak prudce vybíhá nebo běhá ze strany na stranu, či vítá lidi a psy. Vy jdete se štěnětem: můžete zastavit, když zastaví štěně, pokud si to situace vyžaduje, jít za ním a do velké míry přizpůsobujete svou chůzi jemu.

Volno bez vodítka: Když štěně pouštíte z vodítka, dejte mu povel „Volno!“.

Povel „Jdeme!“

Štěně jde na krátkém vodítku. Kráčí vedle vás nebo mírně před vámi. Netahá, vodítko je stále mírně povolené. Štěně jde po jedné straně, neobíhá vás, nemění strany a nemotá se pod nohami. Jde vaším tempem, mění směr spolu s vámi a zastaví se, když zastavíte vy. Vodítko mu umožňuje chodit volněji, trochu se opozdit a pak malinko popoběhnout, nebo pozorovat okolí.

Je to práce, ne zábava. Od štěněte to vyžaduje schopnost soustředit se na vás a vaše požadavky delší dobu. Štěně dává do pozadí své zájmy a upřednostňuje ty vaše. Potřebuje taky nutnou dávku sebekontroly, aby zvládlo ignorovat různé lákadla kolem. Trénink chůze je vždy krátký a štěně odměňujte hodnotnými pamlsky.

Štěně se to musí naučit. Pro štěně je vytrvalá pomalá chůze na prověšeném vodítku nepřirozená. Samo by se takhle nepohybovalo, musí se takovéto chůzi naučit. Chůze na vodítku je cvičení jako každé jiné a platí pro něj stejná pravidla. Štěně nejdřív potřebuje pochopit, co má dělat, pak to dobře procvičit v klidném prostředí a nakonec natrénovat v rušném prostředí. Výdrž štěně získává postupně. Není možné od štěněte požadovat delší hezkou chůzi bez tréninku.

Pravidla povelu: Pokud povel „Jdeme!“ vyslovíte, štěně musí poslechnout. Musí dělat přesně to, co daný povel obsahuje (jít vedle vás, neskákat, neodbíhat a netahat). Nemůže měnit pravidla nebo s vámi o nich vyjednávat. Štěně nemůže jen tak odejít a cvičení ukončit. To můžete udělat jenom vy, a to povelem „Volno!“. Až pak štěně může odběhnout.

Co štěně nesmí dělat

  • obcházet vás
  • běhat ze strany na stranu
  • zastavovat se
  • opustit chodník
  • jít na trávník
  • čichat, venčit se
  • jít za lidmi, psy
  • měnit směr
  • zrychlovat
  • tahat na vodítku

Povel „K noze!“

Štěně jde vedle vaší levé nohy, mění směr a zastavuje spolu s vámi. Štěně na přivolání „K noze!“ přiběhne, sedne si vedle vaší levé nohy a čeká na další pokyny. Bez dovolení neodchází. Pokud vykročíte, vykročí s vámi, kráčí těsně vedle vaší levé nohy, nepředbíhá, jde vaším tempem, mění směr spolu s vámi, zastaví a sedne si vedle vaší levé nohy, když zastavíte vy a bez dovolení neodchází. Ze začátku můžete štěně upozornit povelem „K noze!“ před každou změnou, zastavením nebo vykročením. Po dokonalém natrénování by mělo stačit, když povel vyslovíte na začátku, vše ostatní dělá štěně samo. Štěně může odejít až po vyslovení ukončovacího povelu „Volno!“.

Štěně pracuje. Je to nejpracnější forma chůze na vodítku (časem i bez vodítka), protože štěně musí plnit povel velmi přesně a celou dobu vám věnuje plnou pozornost. To je náročné na výdrž i sebekontrolu. Štěně se nesmí nechat vyrušit lákadly v okolí, nemůže ukončit práci a odejít bez dovolení. Nemusí se celý čas dívat na vás, může pozorovat dění kolem. Ale stále pokračuje v práci.

Použití v praxi. Přivolání k noze a následnou chůzi u nohy používejte, když štěně běhá na volno a vy ho potřebujete dostat k sobě, ale nechce se vám zastavovat (jako u povelu „Ke mně!“). Jsou to situace, kdy jde kolem cyklista, někdo se psem na vodítku, děti na koloběžkách, koně a pod. Bez toho, abyste se zastavili, dokážete štěně přivolat jediným povelem a velice komfortně danou situací projít. Je to pracné cvičení, ale výsledek vám velmi zvýší komfort na procházkách.

Lehčím řešením je naučit štěně povel „Na stranu!“, na který štěně reaguje tím, že jde na kraj chodníku či silnice a tam počká, dokud ho opět neuvolníte povelem „Volno!“. Štěně tak dokáže uvolnit cestu cyklistům nebo běžcům bez toho, aby muselo přibíhat k vám nebo se pracně učit povel „K noze!“.

PROČ ŠTĚŇATA TAHAJÍ?

Štěňata mají vícero důvodů, proč tahají. Některé jsou přirozené a některé
jste podpořili vy. Pojďme se na ně podívat a povězme si, co se s tým dá udělat.

Bojí se / prostředí je příliš rušné

Štěně se logicky bude snažit dostat co nejrychleji pryč z prostředí, které ho děsí nebo je pro něj příliš rušné, hlučné či jinak nepříjemné. Pokud je na vodítku, bude se vás snažit odvléct pryč. Štěňata se často bojí štěkajících psů za plotem. Musí se naučit, že i když tito psi vypadají hrozivě, jsou neškodní, protože jsou za plotem a ke štěněti se nedostanou.

Řešení: Štěně socializujte, tj. zvykejte ho postupně na různé prostředí a podněty. Seznamte ho se vším, co bude součástí jeho dospělého života a naučte ho, jak má správně reagovat. Štěně se zbaví strachu a nebude mít důvod někam utíkat nebo se rušné situaci vyhýbat. Pokud je štěně ještě malé a dostanete se do náročné situace, kterou ještě nezvládá, vezměte ho do náruče. Až bude větší, zvládne to i samo, na zemi a na vodítku.

Chce domů

Štěňata často pospíchají na konci procházky při návratu domů. Jednak už poznají cestu, takže nemají důvod jít pomalu s vámi jako v cizím prostředí. Jednak doma může být to, co zrovna potřebují, například vodu, pokud mají žízeň. A taky se možná těší na to, co po procházce následuje – jídlo, společná hra, mazlení či spánek. A možná má jenom radost, že ví kam jdete a nechce se mu jít pomalu.

Řešení: Na procházku berte s sebou vodu, pamlsky a hračku. Udělejte procházku zajímavou. Délku a náročnost procházky přizpůsobte věku a kondici štěněte, ale také počasí a ročnímu období. Štěně učte, že pokud je na vodítku, domů se nepospíchá. Nedovolte mu tahat, napomeňte ho a pomocí pamlsků trénujte klidnou chůzi.

Někam spěchá

Štěně rádo pospíchá a tahá, pokud jdete někam, kde to má rádo a kam se těší. Z jeho pohledu je logické, že čím dřív tam budete, tím rychleji se dostane k zábavě. Je to zejména cesta na psí louku, do parku, za psími kamarády apod.

Řešení: Nezrychlujte, tím byste jenom štěněti potvrdili jeho teorii. Naučte ho v klidu někam dojít. Přesměrujte jeho pozornost na vás. Cíl a zábava tak nebude někde vpředu, ale vy se stanete tou zábavou. Před cílem požadujte zklidnění, sednutí a štěně pusťte až pak, na povel „Volno!“. Štěně tak ví, že se stejně k cíli nedostane bez vašeho povolení.

Má moc energie

Štěně, které čekalo hodiny doma, odpočívalo a střádalo síly, bude pobíhat, tahat a jásat, jakmile ho dáte na vodítko a vezmete ven. Malá štěňata jen ztěžka dokážou regulovat svou energii a není v jejich moci chovat se klidně.

Řešení: Vybijte energii ještě před odchodem na procházku: zahrajte se společně na zahradě s přetahovací hračkou, házejte mu míček, potrénujte povely, a až pak vezměte štěně ven na ulici. Pokud bydlíte v bytě a štěně se potřebuje vyvenčit, zahrajte si s ním a potrénujte na začátku procházky, hned po vyvenčení. Pokud máte malý plácek přímo před domem nebo bydlíte v klidné ulici, je to ideální. Štěně může být celou dobu na vodítku, abyste nad ním měli kontrolu a nic se mu nestalo. Pokud nic takového k dispozici nemáte a potřebujete se co nejrychleji dostat na nějaké vhodné místo, můžete si tuto cestu zpříjemnit přetahováním se o hračku (jednu stranu držíte vy, druhou štěně). Tak štěně nemá proč běžet dopředu a může velmi příjemně vybít energii už během cesty.

Je to plemeno, které chodí vpředu (průzkumník terénu)

Možná máte plemeno, které bylo vyšlechtěno na průzkum terénu, prohledávání porostu a vyhledávání zvěře v něm. Proto je pro něj přirozené pohybovat se několik metrů či dokonce desítek metrů před vámi. Pomalá chůze vedle vás je pro něj nepřirozená.

Řešení: Tréninku chůze na krátkém vodítku budete muset věnovat hodně pozornosti. Pokud je to možné, voďte štěně co nejvíc na delším vodítku a umožněte mu chodit vepředu, jak je pro něj přirozené.

Naučilo se na vodítku tahat

A tady

Řešení:

Požadujete jen chůzi na krátkém vodítku

Pro štěně je velice těžké jít jenom na krátkém vodítku a naším tempem. To zvládnou jen velice malá štěňata, která se ještě moc nerozkoukala a cítí se bezpečněji po vašem boku. Nebo hodně unavená štěňata, nebo dospělí psi.

Řešení: Střídejte volnou chůzi na delším vodítku, kdy štěně může běhat a prozkoumávat okolí, a chůzi na krátkém vodítku.

Tahání se mu oplatí (funguje) – pes vede vás, ne vy jeho

A tady už máme situace, kdy jste štěně naučili tahat vy. Pokud štěně někam zatáhne a vy ho tam vezmete nebo povolíte vodítko, aby se tam mohlo dostat, je jenom logické, že štěně bude tahání používat, kdykoliv se bude chtít k něčemu dostat. Stane se to pro něj funkčním způsobem komunikace, která z jeho pohledu skvěle funguje. Ono zatáhne, vy povolíte. Pokud se to opakuje pravidelně, štěně z toho vyvodí, že takhle to funguje a časem si bude taháním vynucovat přístup ke všemu, co ho láká a zajímá.

Řešení: Nezrychlujte, když štěně někam tahá. Nenechte ho, aby vás někam odvleklo.

Nezná povel „Nesmíš pejska!“

Štěně

Řešení:

Nezná povely „Volno!“ a „Jdeme!“ (případně „K noze!“)

Štěně

Řešení: