TEREZKA NECHCE DOMŮ

tohle malé štěňátko milovalo procházky..

hodiny mohlo běhat a pořád nemělo dost. i spát by mohlo venku. domů ne a ne ho dostat. zatlo se už hodně daleko od domu – jakmile zjistilo, kam míříme. mohla jsem ho domů buď dotáhnout na vodítku nebo ho vzít do náruče a domů ho odnést. tehdy spokojeně mlasklo a to mě štvalo ještě víc! co to je, todle?! 😀 a situace se jenom zhoršovala . pokud bylo na volno a chtěla jsem ho chytit a odvést domů, začalo ucukávat. no hrůza! co teď?

už nevím, jestli jsem to vyštrachala v knihách nebo ten spásný nápad vznikl v mé hlavě.

využila jsem nenažranost toho malého prevíta. ven jsem vzala pytlík piškot a místo procházky jsme začali cvičit. Před domem jsme měli lavičku, tam jsem si sedla a koukala, co bude štěně dělat. samozřejmě, že štěně vyrazilo na procházku beze mne. Zašustila jsem pytlíkem a hodila jeden piškot ke vchodovým dveřím. Na šustění štěně skvěle reagovalo a hned přiběhlo. Ukázala jsem na piškot a dala povel „Domů!“. štěně šlo a piškot smlslo..

Super! Trénujeme u lavičky. Dám povel, hodím piškot ke dveřím a štěně běží domů. Začíná chápat význam povelu. Zvětšíme vzdálenost. Piškot položím ke dveřím, štěně vezmu kousek dál, dám povel a pustím ho. štěně nadšeně běží. cvičení ho baví. piškoty ho baví.

Jdeme na krátkou procházku kolem domu. Piškot jsem dala ke dveřím, takže když se vracíme, štěně táhne k domu. dám povel a pouštím ho. takhle trénujeme několik dní.

cvičení vylepšuji tím, že po každé procházce čeká na pejska mistička s piškoty i doma. to bylo radosti!

zkusila jsem, jestli pes půjde domů, i když ví, že jsem tam žádný piškot nedala. pes je zmatený a domů nejde. je moc fixovaný na odměnu.

požádala jsem mámu, ať dá ke vchodovým dveřím piškot, až odejdeme. pes tedy odcházel z domu a viděl, že u dveří žádný piškot není. ale když na povel šel domů – piškot tam vždy byl! nejdřív mi moc nevěřil, ale po pár pokusech to šlo dobře. dosáhla jsem toho, že pes plnil povel, i když si nemohl ověřit, jestli odměnu dostane.

trénovali jsem takhle ještě pár týdnů a pořád jsem cvik stěžovala. pak už jsem piškoty ke dveřím nedávala – psovi stačilo, že ho piškoty čekají doma.

*časem dosáhnete i toho, že pes nedostane ani doma nic. změnil se jeho pohled na to, co obnáší „jít domů“ – už to není negativní omezení svobody, konec zábavy a vzdor vůči příkazům psovoda.

podmínkou je, aby pes zažíval dostatek příjemného venku a domů chodil odpočívat /jíst/. doteď jsem si uchovala zvyk, že psa krmím hned po vycházce, takže chodí ochotně domů, i když se mu zrovna ještě moc nechce.